Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Když byly synovi cca 3 měsíce konstatovala lékařka, která mu vyšetřovala kyčličky (ty v naprostém pořádku), že se jí zdá že drží hlavičku mírně stranou. Já jsem na něm nic podobného nepozorovala, ani zbytek rodiny, ani naše dětská lékařka (Na vyšetření kyčlí jsme navíc byli objednání v době kdy byl zvyklý spát a tak byl unavený). Bylo mi doporučeno abych pro jistotu navštívila neurologa. To jsem tedy (pro klid na duši) udělala a aniž bych se vlastně pořádně dozvěděla proč, dostali jsme předpis na rehabilitaci. O tom že bude Vojtovou metodou jsem se dozvěděla až na místě. Zkrátím to asi tak, že cvičení jsem vydržela 4 týdny. Přístup k nám dle mého názoru nebyl takový jaký měl být. Cvik mi byl 2x ukázán a šli jsme domů, že ho máme cvičit doma. Když jsem řekla, že se obávám, že ho nezvládnu (bála jsem se např. popletení míst bodů tlaku na hrudníčku), kloudné odpovědi se mi nedostalo. Ty 4 týdny byl můj syn velmi mrzutý a uplakaný, ve velmi špatné náladě. A to jsme ani necvičili všechny cviky, pouze ty o kterých jsem měla pocit že je zvládnu a nemohu mu tak ublížit. Při každém svlékání měl nakonec stejně nejspíš hrůzu z toho, že zase budeme cvičit. Předpis od neuroložky jsme měli na 4 týdny, měla jsem tedy ohromnou radost když skončily,jaké bylo moje překvapení, když nám rehabilitačka sama, aniž by se s námi o tom bavila objednala u doktorky (resp. u sestry)další rehabilitaci a nám jen stroze sdělila, že jí máme donést nový předpis. Protože neuroložka byla tou dobou dlouhodobě mimo ordinaci svěřila jsem problém naší dětské lékařce. Ta vzala věc do svých rukou, po návratu neuroložky s ní věc zkonzultovala, šli jsme na další vyšetření, po kterém jsme se dozvěděli, že cvičení nepotřebujeme!! Že se syn vyvíjí jak má!! Po tomto "objevu" už mi nikdo nevymluví, že občas nejde o potřebnou léčbu, ale i o body lékařů.
Přesto že je tato rehabilitačka v našem městě vyhlášená, vím, že kdybychom ještě někam museli, k ní to rozhodně nebude.
Vojtovu metodu rozhodně nezavrhuji. V té době kdy jsme jí cvičili jsem si k ní vyhledala pár materiálů a vím, že je velmi účinná a pomáhá. Cvičení to není příjemné, ale prý velmi pomáhá i u těžkých postižení.
My bohužel máme špatnou zkušenost už jen proto, že nám byla naordinována aniž bychom ji opravdu potřebovali.

V době kdy jsme tento problém řešili, jsem od jednoho známého lékaře slyšela názor, se kterým souhlasím, a to takový, že vojtova metoda je výborná a velmi pomáhá, ovšem byla vymyšlena pro těžší postižení a dnes se s prominutím používá na každý prd a tak je předepisována i tam, kde není až tolik potřeba a pomohlo by i jednodušší cvičení.

Ještě k tomuto příspěvku přidám jeden bonbonek z podobného soudku a to, když jsem se od neuroložky dozvěděla, že jestliže chodíme na plavání kojenců, je to úplně k ničemu, je to prý jen proto abychom si spolu "zaplavali", že plavání nijak motoricky kojence nerozvíjí. Jaký byl můj šok po vyslechnutí názoru si asi umíte představit.