Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

V reakcích na článek se zmiňuje hlavička na jednu stranu, přijímání podnětů jen z jedné strany -ale pozor, predileksie je nebezpečná- ne kvůli podnětům jen z jedné strny - ale kvůli dalšímu vývoji. Doporučuji prostudovat odpovědi v poradnách na porodnici.cz.
Sam měl stejný problém, sama jsem si toho všimla v jeho třetím měsíci, dětská dr. souhlasila - a po vyšetření na neurologii jsme šli na rehabku - a cvičili Vojtovku. Musím říct, že to není nic moc - ale asi strašně moc záleží na rehabce - já měla štěstí na výbornou ženskou, navíc opravdu odbornici - takže cvik předvedla, ale pak jsem ho musela před ní cvičit já - a když jsem po prvním cviku po týdnu znejistěla, jestli to dělám správně a volala jsem pro radu - tak rehabka jen řekla- počkám tu na Vás dneska po ordinačních hodinách, přijeďte. Samozřejmě jsme dostali i doprovodné aktivity - taky mám pocit, že opravdu hodně pomohli. A Samovi stačilo jen nastartovat ten správný pohybový vzorec - za měsíc cvičení jsme mohli přestat a pak už jsme jen chodili na kontrolu - na rehabku dvakrát a na neuro až teď do roku. ALe - vše je OK!!!!!!! A to je nejdůležitější - já bych si prostě netroufla nedat na rady lékařů - a pokud je to tak, že dítě něco doma dělá a u doktora nepředvede, to je přece normální a třeba moje dr. a neuroložka to tak braly - jen se zeptaly, jak přesně to dělá a řekly mi, na co případně dát pozor. ALe lhát doktorovi, že dítě něco dělá, když to není pravda, jen abych měla pokoj? Já nevím, to bych se fakt bála ! Jinak Sam u cvičení plakal, hned po cvičení přestal - ale nijak to jeho psychiku neovlivnilo - za ten měsíc a kousek asi ani nemohlo.
Jinak já vidím nárůst rehabilitací i z toho kladného pohledu - já jsem jako mimi rehabilitovat nemusela, tehdy se to ,,nenosilo,,, zato jsem rehabilitovala od první třídy dost dlouho - a problém se zády mám dodnes. Takže já to vidím i trošku z opačného pohledu.