Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Malý se mi narodil v 35 tt. Byl v pohode, jen byl drobinek, a tak stravil prvni dni v inkubatoru. Uz treti hodinu po narozeni si v "domecku" odrel kolinka, jak po nem intenzivne lezl. Celkove byl v porovnani s ostatnimi miminky na oddeleni rekla bych az dost aktivni. Prvni dni po porodu, kdy byl v inkubatoru, i krasne sal. Kdyz dosahl urcite vahy, prendali jej z inkubatoru do postylky. Jeho telicko v te chvili samozrejme melo velkou spoustu prace s tim, aby zvladlo udrzet si stalou telesnou teplotu, a tak se z naseho "lezavce" stal na cca 2 dny spavec. V te dobe zrovna dorazila neurolozka na kontrolu. Nevidela jej pred tim a pak ani dlouho potom. Nevedela, jak si to smejdil po inkubatoru, az si z toho odrel kolena. A protoze v postylce jen tak chrupal a pri vysetreni se take snazil nejak zvlast se nehybat, klasifikovala jej jako hypotonickeho, tj. malo pohybliveho a nasadila nam lek na podporu mozkove cinnosti a naridila Vojtu. Nikdo nic nedal na me protesty, ze maly byl predtim v inkubatoru aktivni az az a ze ted jen potrebuje trosku casu, aby zvladnul novou zivotni situaci. Matysek zacal byt po lecich jako streleny - plakal, lezl po postylce, nedokazal se uklidnit, u kojeni se vztekal, temer nespal (5 hodin spanku je na 14-denni miminko fakt malo), zkratka leky z nej udelaly hyperaktivni a nervozni miminko. Co to udelalo se mnou, nemusim asi ani popisovat.
Kdyz prisla prvni lekce Vojty, rehabilitacni sestra se divila, proc ma mit Matej Vojtu, kdyz je tak pohyblivy. Presto mi ale ukazala prvni zaklady cviceni, ktere jsme pak meli absolvovat, s tim, ze zbytek mi ukaze po Vanocich (nase prvni Vanoce jsme si uzivali v porodnici). Nevim, jak se to stalo, ale po Vanocich se na nas nejak zapomnelo a my Vojtu vubec necvicili. Ja to nejak zvlast nepripominala, Matej mi prisel kvuli lekum zivy az moc a i po jejich vysazeni, ktere jsem si vybojovala bohuzel az za dlouhych 14 dni, ktere nam obema dost zmenili zivot (zbortilo se nam kojeni, ma psychika "sla do kytek" atd.), se projevoval jako normalni zdrave dite schopne vsech pohybu. Tehoz nazoru i byla pani neurolozka, ktera nas od one prvni kontroly videla az pri propousteni. Tehdy mi rikala: "Vidite, jak ten Vojta pomohl." Kdyz jsem na ni vytahla svuj trumf, a to ten fakt, ze jsme Vojtu vubec necvicili, ze na nas zapomneli, jen pokrcila rameny a do lekarske zpravy zapsala "... hypotonicky novorozenec, zahajena lecba Encephabolem, cviceni Vojtovy metody, pri propusteni stav vyhovujici ...".
Mam z toho tedy pocit, ze Vojta se mnohdy ordinuje detem, ktere jej ani tak moc nepotrbuji. Nezpochybnuji jeho uspechy u deti skutecne telesne - prominte mi ten pojem - "vadnych", ale mam obavy, ze mnohdy se ordinuje jen tak preventivne, co kdyby ...
Jaky vliv muze mit cviceni na psychiku miminka, ktere takove cviceni nepotrebuje, si netroufam odhadnout, ale stejne mam pocit, ze kdyz nekdo u neceho place, takze to v nem asi nevyvolava zrovna nejlepsi pocity, at si vedecke vyzkumy rikaji, co chteji ...