To že se dítě otáčí jen na jednu stranu samozřejmě v tu chvíli následky na psychiku nemá. Chtěla jsem ale jen ukázat, že už tady to může začínat, pokud se dítě dál neotáčí, neleze, nechodí a ostatní děti v jeho věku ano, o kolik toho v porovnání s nimi přichází, o spoustu vlastních zkušeností... Kdyby bylo vyšetřeno třeba v roce a půl, byl by tu rozdíl, mentální věk by byl nižší než ten kalendářní a jeho vrstevníci by měli náskok. Jinak predilekce hlavičky může být spíš nebezpečná hlavně kvůli asymetrickému vývoji celého těla, který vede ke skolioze.
A uváděný vážnější příklad... představovala jsem si dítě s těžší formou DMO, (kde bývá zásadní otázka, zda bude chodit nebo ne)a jak by vypadalo v dospělosti, kdyby se sním nic nedělalo...opravdu by to bylo znát i na mentální úrovni, ale nebylo by to zřejmě tak katastrofální, že by se to dalo nazvat opožděním, jak jsem to udělala v minulém příspěvku - pokud by tedy mělo danou normální inteligenci - protože, jak píšete, např. nevidomí, neslyšící, přichází o mnohem více a přesto to neznamená, že hned budou "hloupí". (Ale jen tak na okraj, právě těmto lidem je věnována velká péče...)
...Tak jako se dá inteligence dětí rozvíjet, takmůže být i bržděna... ale k těžké DMO bývá většinou dané i mentální postižení, ale v konečné fázi zase rehabilitované mentálně postižené dítě na tom jistě bude rozumově lépe, něž dítě, které učit chodit nebudeme.
A jestli z dítěte může být později neurotik, kvůli Vojtově metodě, tak to nám nikdo nepotvrdil ani nevyvrátil. Nedá se to hlavně hodnotit paušálně, každý je jiný, někdo je více vnímavý, citlivý, záleží, jak se s tím vyrovnají rodiče, na délce RHB atd, ale i kdyby se toho člověk obával,za život bez vozíku (např.)to jistě stojí.
Předchozí