To je to, o čem pořád píšu. Takové ty věty: vyplatilo se to, stálo to za to...Za co? Za všechno se platí, a já nevěřím, že metoda nemá negativa, i když se o nich nepíše nebo se nezkoumají. Dokud neexistuje pořádný výzkum, jsme pořád v rovině spekulací, já i Vy. Copak byste dala dítěti nevykoušený lék? Já jen v případě, že by hrozilo něco opravdu moc vážného...
Bylo mi řečeno, že děti nemusí plakat, že záleží, jakou mají povahu a jak těžce jsou postižené. A že se metoda vyvíjí směrem k ohleduplnosti, aspoň u lehkých poruch. Nevěřila jsem a cvičit se učil manžel. Když jsem ale viděla, jak citlivě se s dítětem cvičí, začala jsem se to učit taky.Naše dítě opravdu nepláče, občas na mě křikne nebo zakňourá, když už toho má dost. O to víc mě překvapil ten efekt mimo cvičení, byla to opravdu dost razantní změna, která nastala třetí den po cvičení a tři týdny přetrvává. Nemůžu samozřejmě vyloučit jiné vlivy, ale jak už jsem psala, musela jsem dokonce na pohotovost s tříhodinovým záchvatem pláče po cvičení a nenašlo se nic.Takže se opravdu nabízí vliv rehabilitace. Po mém naléhání, že dítě se opravdu chová jinak, uznala terapeutka, že by to mohlo být budováním nových mozkových spojů, a to mi přijde logické. Lepší aspoň nějaké vysvětlení, než tvrdit, že matka nemá pravdu a ignorovat její tvrzení. Ona je totiž s dítětem pořád a citlivě vnímá každou změnu
Předchozí