Mám půlroční dcerku a od tří a půl měsíce také cvičíme vojtovku. Máme podobnou diagnózu, mírná predilekce vpravo (nyní už srovnaná) a hypertonický blok na prvních třech hrudních obratlích, takže dcera začala pást na bříšku až v pěti měsících, nyní paseme na úrovni čtyřměsíčního miminka. Cvičíme reflexní plazení (cvik na bříšku) a jeden cvik na boku kvůli přetáčení. Dcerka u cvičení nepláče, ale šíleně řve po celých dlouhých 10 týdnů. Prý je to velice urputné miminko :-) Nicméně jsem se také obávala psychického dopadu vojtovky. Dcerka mi prvních pár týdnů reagovala zhoršením nálady, zvýšenou plačtivostí i mimo cvičení, ztratila zájem o hračky, dokonce se někdy i odvracela, když mě viděla (cvičím s ní na doporučení fyzioterapeutky já, jiné osoby prý cvičit nemají, neboť pak je vztah matka X dítě ještě více ohrožen). Zkrátka se kamsi ztratilo to pohodové miminko, které jsem dosud znala. Bylo mi řečeno, že je nějaký nový italský výzkum (asi 10 let???), který špatný vliv na psychiku popírá, avšak nevím, jak bych se k němu pro přesné informace dostala. Na internetu jsem jej bohužel nenašla. Údajně je tato změna způsobena tím, že cvičením v dítěti posilujeme nové pohybové návyky, dítě postupně ztrácí ty staré, ale mozek nezvládá mezidobí, kdy špatné dosud používané bylo utlumeno a nové správné ještě dostatečně nezafixováno. Tak mi to bylo vysvětleno. Snad Vám tím trochu pomůžu a pokud mohu radit, vydržte! Po pár týdnech by se to mělo zlepšit. Alespoň u nás tomu tak opravdu bylo a já už mám zpátky moje zlaté miminečko a dokonce i s vidinou, že budeme cvičit jen do konce roku :-)
Stále však ve mně ale hlodá červíček pochybností, zda je nutné cvičit vojtovu metodu "preventivně" u těch lehkých případů, které by se postupem času srovnaly samovolně. Existují přeci i jiné metody rehabilitací, popř. plavání, cvičení na míči, apod.
Předchozí