Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Mladší syn se narodil s VVV vykloubenýma nohama. Od druhého dne po narození do 8 měsíců měl řemínky, do 4 měsíců pořád, pak jsme mohli sundat na koupání, k tomu měl do 6 měsíců abdukční peřinku. v 8 měsících se začal učit sedět, ležet na bříšku,... pochopitelně ho nebavilo pást koně v tomto věku a tak to prostě nedělal, kolem roku začal chodit. Stáčel obě špičky dovnitř, ael ortoped řekl, že je to nezralá chůze, že mám počkat. Já jsem ale nechtěla nic zanedbat a tak jsem si od dětské Dr, nechala napsat rehabilitace, to už mu bylo skoro rok a půl. Šla jsem s ním dobrovolně, ale fyzioterapeutka mě úplně odradila, jiná tu není. Přesto jsme k ní chodili. Dokud mě učila, jak "hladit" nožičky, aby se protahovaly svaly, (jí se zdály zkrácené, ortoped neviděl problém), snažila jsem se, ale ona to opravdu neuměla s malým dítětem. Za celou dobu na něj nepromluvila, když tak nadávala, že nespolupracuje, pak prohlásila, že jestli s ní nebude spolupracovat (ne já, ale syn), tak se nic nezmění. Pak chtěla, aby v lehu na zádech jako šlapal na kole. Vzhledem k jeho vývoji a věku malý netušil, jak se šlape na kole. Tak jsem ho vzala za nožičky a doi toho pohybu jsem mu je dostávala. Ona mě poslala za dveře, že dělám všechno za něj, bude lepší, když tam nebudu, protože aktivní pohyb je lepší a já ji ruším. Neodešla jsem, s tím, že chci přece vědět, jak s ním mám doma cvičit, ale že sde budu jenom dívat. Syn pochopitelně netušil, co po něm chce, a tak ležel a nešlapal.Paní prohlásila, že máme přijít jindy a že na něj mám špatný vliv. Vysvětlovala jsem synkovi, že paní je hodná a naučí ho správně chodit, a že na ni nesmí křičet a musí ji poslouchat. Řekl mi na to, že ji teda aspoň počůrá. Ortoped nechápal, proč to pohodové dítko má najednou strach, tak jsem mu řekla, že si nerozumí s fyzioterapeutkou. Doporučil nám přestat tam chodit. Přesto jsme tam ještě šli, ve dvou letech chtěla zkoušet vojtovku, to už fakt nešlo. Věřím tomu, že kdyby mu byly dva měsíce a ne dva roky, pomohlo by to rychle. snažila jsem se, ale už byl moc silný, nepřeprala jsem ho a paní řekla, že když nespolupracujeme, tak se s námi loučí. Taky přístup. Od té doby jsme tam nebyli.

Levá nožička už je dobrá, pravá se lepší pomalinku, ale aspoň že to.
Syn má problém s motorikou, to, co jiní dělají automaticky, on musí promyslet, třeba dát ukazováček a palec k sobě špičkama. Podívá se na to, pak se snaží to udělat.

Je lepší znát víc názorů a pak si vybrat.