Víte Dano, já si myslím, že láskyplné prostředí dokáže hodně. Že milující rodina je pro dítě daleko důležitější, než cokoli jiného. Jsem přesvědčená o tom, že rozvod rodičů, tahanice u soudu o svěření dítěte do péče, alkoholismus, ale třeba také rozmazlování a nestanovení jasných hranic ve výchově a spousta jiných faktorů ublíží psychice dítěte daleko víc.
Víte, vyzkoušela jsem si Vojtovku i na sobě, když mě bolela záda (přestože jsem jinak zdravá) a musím říct, že jsem neměla pocit, že by mi fyzioterapeut ubližoval nebo působil násilí, přestože to nejprve bolelo. Nakonec se mi totiž ulevilo.
Pravděpodobně je tedy pláč jen výsledkem toho, že malé dítě nechápe smysl omezení jeho pohybu a jinak než smíchem nebo pláčem se zpočátku vyjadřovat neumí. Pláče přece také když je počurané nebo má hlad, když je unavené a mělo by jít spát, když se bojí neznámých lidí nebo má zaražené větry. A v těchto případech o vlivu na psychiku nikdo vůbec nepřemýšlí a bere pláč jako součást komunikačních dovedností miminka. Nemůže tomu být při cvičení také tak, co myslíte?
Předchozí