Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Také jsem to tu už psala. Jde o to, co dítě od matky očekává, jedná se o formativní období, kdy mu druhem doteků oznamujete, jak ho přijímáte. Dle toho si utváří obrázek o sobě, o světě, zkrátka může vstoupit do světa s vniřním naprogramováním od matky, že svět je bezpečné místo. A nebo taky ne, protože matka se k němu chovala jednou mile, a podruhé byla hrubá. Nevíme, co se dítěti honí při cvičení hlavou, ale myslím si, že svět se mu nebude zdát bezpečný, když ho matka střídavě několikrát denně dráždí a pak uklidňuje.Pokud má dítě těžší poruchu, hodím tohle všechno samozřejmě za hlavu, protože když rozvinu motoriku, rozvinu i intelekt, který také bývá narušený.A tak mi bude jedno, že má dítě třeba nějakou fobii, hlavně že chodí, pochopitelně. Jenže cvičí víc a víc dětí z méně závažných důvodů, které by se ( i podle Vojty) mohly jen sledovat.
Já jsem se vždycky snažila udržet dítě v dobré pohodě, protože pak víc brouká, hraje si s předměty, převaluje se. To je koneckonců obecná zásada. Určitě schválně neprodlužuji činnosti(oblékání), které syn nemá rád.Teď nebrouká, ale houká, nebo křičí - jako by se vývoj zastavil. Stejně tak uchopování hraček, dřív je pěkně uchopil oběma rukama, teď se na ně jakoby třese, jde do oblouku z rozrušení a hned hračku pustí. To je krok zpátky, to dělal ve třech měsích. Je teď prostě dráždivý, což nikdy nebyl, plakal vždy jen krátce před spaním.Nemá ani dudlík, nikdy ho neptřeboval. Nechce se chovat. Všechno začalo třetí den po zahájení rehabilitace a byl to prudký zlom.
Opravdu by ve Vás na mém místě nezahlodal ani červík pochyností? Pokud ne sprostě Vám závidím, také bych tohle chtěla umět.
A ještě jedna věc. Jestliže děti reagují tak různě, měla by se jim rehabilitace šít na míru.