Ne každé dobro vnímá dítě jako dobro a ne také vždy můžeme jeho protesty ignorovat. Lámáním situace přes koleno můžeme udělat více škody než užitku zejména u dětí, které ještě nejsou na styk s lékařem či rehabilitačním pracovníkem dostatečně zralé. Míčkování může být příjemné, může být činěno s láskou a úsměvem, takže je zbytečné nutit dítě k rehabilitaci tam, kde nechce či osobou, kterou (ať již zaslouženě nebo ne) vnímá negativně. Řešením by bylo např., aby se některé cviky pokusila zvládnout maminka, aby cvičitel docházel domů aj. Cest je více. Je třeba si uvědomit, že člověk má sloní paměť na osoby a prostředí, s nimiž/kde se někdy necítil dobře, navíc může podvědomě vnímat určitý chlad oficiálních zařízení nebo dokonce trápení, které na daném místě (nebo v souvislosti s daným cvičitelem) někdo jiný dřive podstoupil (třebaže to bylo v zájmu léčeného). Někdy léčba těla může poodhalit problémy psychické, cvičení může mít takový diagnostický dopad, což je dobře, protože pak vidíme, že je třeba se věnovat i psychice, tedy problému, který byl dosud skrytý. A příčina může být, samozřejmě, i v rodičích; v posledních letech se potvrdilo, že různé "mouchy" v chování dítěte (vzdorovitost, zlobivost, hyperaktivita, útlum, nadměrná introXextroverze aj.) mohou být přímo či nepřímo přenášeny (zejména) z matky a její narušené psychiky. Takže léčit by se měla často spíše matka. Je tedy třeba rozlišit, zda jde o neurol. nebo "jen" psych. poruchu. I z toho důvodu je dobré problém konzultovat raději s více odborníky a nevzdávat studium daných problémů ani detektivní pátrání po příčinách. Může jít také o nějáké jiné skryté onemocnění, např. zánět či alergii, z orgánových příčin se na zhoršené psychice mohou podepsat např. ledviny. Ze živin má vliv na zhoršení psychiky např. nedostatek vápníku, hořčíku a B-komplexu.
Předchozí