Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

Vladane, Petru, Lenko a není to jen o tom, že kdo nezažil nepochopí. Mě také přijde, že odstraňováním všeho, čím by si Jeníček mohl ublížit není řešení. Tím větší má o to totiž zájem. Ale já takové dítě nemám, takže nevím, jak bych se zachovala.
Jeden příklad, který s tím trochu souvisí:
Měli jsme pro moji tehdy asi osmiměsíční dceru židličku na sezení. Nedala se v tom ale připoutat. Tím pádem neklidně seděla a ihned si v ní stoupala. Pokud byla nedaleko stolu, vylezla moje dcera na stůl. Museli jsme pořídit jinou, ve které se připoutat dá. Od té doby sedí klidně, vklidu se nají a já nemám strach, když se od ní potřebuji vzdálit. Když jsem to vyprávěla známým, kteří nám tu původní půjčili, zdálo se jim, že jsme zbytečně utratili peníze za novou a že asi máme na vyhazování. Jejich synek ze židličky totiž nevylézal ani si v ní nestoupal. Prostě nezažili, tak nepochopili.