Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

.. já naštěstí takové zkušenosti nemám. Obě mé děti byly jaksi hodné a klidné sami od sebe. Nikdy nikam nelezly,nerabovaly,nikdy nebylo třeba stěhovat kvůli nim nábytek,tak jsem vlastně měla štěstí :-). Na pár návštěvách jsem takovéto hyperaktivní děti občas viděla a myslím docela záhul pro rodiče,asi bych to dlouho nevydržela a dala dítku najevo,že určité věci prostě dělat nesmí - přiměřeně a srozumitelně jeho věku,ale rázně a nekompromisně.Autorka si ale nestěžuje...spíše jen informuje o stavu věci...prostě má čilého kluka a záleží jen na benevolenci rodičů co vše Jeníčkovi dovolí v tomhle má hranice každý jiné :-)