Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

Já teda nevim, ale mně nepřipadne na lezení po židlích nic divnýho. Náš malej taky vyleze na židli, zjistí co je na stole a pak zase sleze dolů. Tužky, kterými by něco počmáral, na stole neleží, o nožích, nůžkách a jiných ostrých věcech ani nemluvím. Při jídle se taky staví v židličce, ale za chvíli si zase sedne. Jeho starší sestra to taky dělala a normálně ji to s věkem zase přešlo. TeĎ jí jsou čtyři roky, od září chodí do školky a není s ní jedinej problém. Když někde spadne, tak holt spadne, aspoň si to zapamatuje. Pád ze židle na podlahu myslím není tak závažný. A na stůl leze, pokud vidí něco zajímavého a nedosáhne na to ze židle. Prostě průzkumník jako každé jiné dítě. Kdybych za ním měla pořád lítat a přemísťovat nábytek, tak se asi zblázním... Tak, a teď jsem zvědavá, kdo mě bude kamenovat a zjišťovat, kam má poslat tu sociální pracovnici, aby tu matku-herodese odstranila z blízkosti dítěte ;-).