Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

Můj syn dělal totéž, v roce a kousek vylezl na židli, na stůl a ze stolu skákal dolů. Naprosto čilé dítě, které vyzkoušelo úplně všechno, mohla jsem vysvětlovat andělsky ďábelsky, občas plesknout přes ruku nebo přes zadek, ale některé věci ho prostě přitahovaly. Snad nejhorší bylo video- vešel se do něj dudlík, piškoty i kus stavebnice. Bohužel se nedalo přemístit jinam, než kde bylo. Vyzkoušel opravdu všechno a já jsem měla oči snad i vzadu- ale všechno ho časem přešlo. Dneska je mu 10, je to normální, jen živější kluk, který má naštěstí chápající učitele už od školky- tehdy ho sundávali ze stromu, vyplétali z plotu...Dneska jen lítá jako ďas a trošku hůř se soustředí, ale díky sportu se pomalu daří zvládat i to. Jinak je moc šikovný a jeden z nejlepších ve třídě. Díky němu jsem se stala o dost klidnější matkou, protože jeho starší sestra byla zlatíčko do té doby, než jí předvedl, že žít se dá i zajímavěji. Jiní říkali, že by zešedivěli, já jsem je radši naučila z toho stromu bezpečně slézt dolů.