Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

mám 13měs. dítě a prožíváme zrovna přesně toto období, kdy má touhu bylézt na vše na co lze. Řekla bych, že je to přirozená věc ve vývoji dítěte, kdy se naučí chodit a je nadšené že může své hranice posouvat ještě dál, zjistí že na předměty lze vylézt a že to dokáže. Nedovedu si dost dobře představit,jak takhle malému dítěti dokážete vštípit že na nic lézt nesmí, případně ho naučit rozlišovat na co ano a na co ne, nebo kdy ano a kdy ne. Mé dítě pochopí zákaz, že něco nesmí, ale zvídavost u něj čast převáží a poruší jej, protože si není v tomto věku schopno ani na něj vždy upamamtovat, nebo je prostě přirozená zvídavost silnější. Každé dítě je jiné, některé je aktivnější, některé sedí celý den jako pecka. Jestli trestat dítě fyzicky za to, že je zvídavé či neposedné, toť otázka, já to nedělám, pokud to není vyloženě životu nebezpečné a snažím se dát dítěti co největší svobodu v objevování. Hranice téhle svobody kterou dítěti dopřejeme jsou tuším tam, kde končí naše ochota nad ním bdít, aby si neublížilo, nebo něco opravdu špatného neprovedlo. Nechápu proč jste se na autorku příspěvku sesypali jako na nezodpovědnou matku, každý si své děti vychováváme jak uznáme za vhodné, dle svého nejlepšího svědomí. Urážet se tady není snad třeba. Jen na okraj, má starší dcera (vychováváná ve stejném duchu) chodí do školky naprosto bez problémů, je to zlaté, nezakřiknuté, bezproblémové zvídavé dítě. A mladší mi na kytky taky již nechodí