Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

Opravdu je to o tom,že kdo nezažil nepochopí.Já chápu a s Josefkou soucítím.Měla jsem roztomilé,sladké miminko,které skoro neplakalo,jedlo cokoli,pořád se smálo,ovšem dokud nezačal chodit.Bylo mu devět měsíců,když se postavil,druhý den přešel pokoj a další den si v běhu!!!rozbil hlavu o roh skříně tak,že jsem volala záchranku.Pak už jsme další zhruba rok jen běhali a zachraňovali z životu nebezpečných situací a i když měl neustále za zády nejméně jednoho bodyguarda,za ten rok byl třikrát na rentgenu hlavy,jak neustále někam lezl a pak samozřejmě padal.Doma jsme měli holobyt a všechno na zámek.Už nikdy jsem neviděla jiné dítě s takovým nedostatkem pudu sebezáchovy a nefungovalo absolutně nic-domlouvání,plácání,vysvětlování.Tenkrát jsem zhubla asi deset kilo a neustále jsem se bála,kdy na mě pošlou sociálku jako na neschopnou matku.Nakonec se to srovnalo skoro ze dne na den samo,zhruba kolem dvou let.Takže vydrž.!!!!