Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

Mám 4 dítka. První a poslední jsou stejné, trávíme den v poklusu. Dvě holky byli klidnější, a nejstarší holka to byli každodení závody. Místo chůze utíkala. A ve šplhu byla lepší než opice. Poslední kluk to samé je mu 17 měsíců a hra vylezu nejvýš je jeho. Zakazování to bere jako povolení ke šplhu. Přepínání televize to ho baví,video je super skovávačka. Věčně něco hledám,kuchyň to zbožňuje. Ale jsem ráda že je takový jaký je. Holky jsou skoro dospělé ta nejstarší už dokonce je dospělá. Myslím že děti živější jsou lepší než ty co posadím a tam je najdu. Takové nebylo ani jedno jen holt ti dva jsou divočejší. Občas se to taky nedá a zakřičí se na něj ale stejně tam vleze zase. Ale je to už čím dál míň. Vyroste z toho a bude zkoušet jiné věci. Je to přece normální vývoj. Poznávání to je přece dospívání. Na nás je, jen je usměrnit a o tom je výchova.