Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

Přiznávám, že číst příspěvek od Blanky (tuším, že jsme spolu řešili na tomto serveru původ jména Blanka:-)) mi působilo dost nepříjemné pocity kolem žaludku.:-)
Mít dítě bez pudu sebezáchovy, to je fakt síla. Nejstarší brácha prý jednou stál na střeše (vylezl na ni po žebříku, který byl přistaven v ohradě pro slepice, kam se "přece nemohl dostat") a volal na maminku "SKOČÍM" a než se nadála, tak skutečně skočil. Bylo to čtyři metry a dopadl na trávu a jen si vyrazil dech, ale...co všechno se mohlo stát...
Taky se toulal. Prostě odešel z domu (bydleli jsme na vesnici) a nevrátil se večer domů. Až když ho hledali, tak ho našli v nedaleké lese na skále, kde si zpíval "Na tý louce zelený" na celý les. Lesík je vzdálený 3 km od domu, takže musel jako čtyřletý překonat celkem slušnou vzdálenost.