Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

Moc zdravím, bezprostředně po přečtení článku jsem se zasmála, brala jsem to jako informaci o "pokrocích" dítěte. Já sama už mám dítko odrostlé, klidné a myslím i vychované,uznávající mantinely apod. Ale usmívala jsem se při čtení tohoto článku a brala jsem to zčásti jako nadsázku. S podobnými vývojovými a výchovnými problémy si prošel asi každý. Dám příklad. Mého syna fascinovaly dveře a mechanismus otvírání a zavírání dveří. Vždy to zkoumal,již od doby,co začal chodit. V každém obchodě, u domu, všude. Pořád jsem byla ve střehu, snažila se vysvětlovat,hrozit,nic nepomohlo, bála jsem se, aby si neublížil. Pak ho to přešlo a byl klid,než si našel zase něco jiného. Ale to k vývoji patří, děti objevují, zkoumají a my jsme od toho, abychom šetrně a s ohledem na věk vymezovali hranice a vychovávali s láskou své děti. Mně se moje trpělivost, ale i důslednost snad vyplatila a ze "zlobivého" kluka vyrostl bezvadný kluk a kamarád. Takže všem maminkám přeji pevné nervy a šikovné a zvídavé děti.