Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Mate pravdu, i ja jsem sem prispela (viz vyse Take jsme "cvicili" ...) a patrim k matkam, ktere cvicit skutecne nechtely. Ale ja nechtela cvicit proto, ze jsem byla na 100% presvedcena, ze to muj syn nepotrebuje, ne z nejakeho strachu ohledne vyvoje psychiky. Situace se nakonec vyvinula tak, ze na nas v porodnici zapomneli, my necvicili a presto syn nikdy nemel zadne pohybove a motoricke problemy. A kdyz rikam nikdy, myslim tim nikdy, a to i presto, ze byl nedonosenatko, ktere pri porodu melo jen 1.650 g a 45 cm.
Pohybove a motoricky na tom byl zkratka bezvadne a ja to vedela uz tehdy, kdyz ho vysetrovala neurolozka, ktera potom Vojtu doporucila. Ona ho ale tehdy videla poprve v zivote a jenom 10 minut, ja uz ho "pozorovala" nejaky 14. den, a to 24 hodin denne. Na rozdil od Dany jsem ale nemela to stesti, aby nekdo naslouchal memu maminkovskemu instinktu. Osud si ale stejne prosadil svou :-)), nas Matej necvicil a pri propousteni z porodnice byl pochvalen, jak se krasne hybe a jak na vse reaguje dle "predpisu" jakoby ani nebyl nedonoseny.
Ne kazda mama, ktera nechce s miminkem cvicit, to nechce jen kvuli sve utlocitnosti, kdy nesnese poslouchat plac sveho miminka. Nektere z nas k tomu proste maji mnohem padnejsi a mene subjektivni duvody.
Nezavrhuji ucinnost Vojtovy metody, urcite pomuze tam, kde je to treba, ale tam, kde to treba neni, nemusi, ale muze treba i uskodit, protoze o psychicke strance teto metody se toho clovek opravdu nikde moc nedocte. Je to asi takove, jako kdyby Vase miminko ockovali po narozeni na malarii i presto, ze s nim do Afriky urcite nepojedete.