Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

Já si taky myslím, že by i hodně malé dítě mělo mít ke svým hračkám volný přístup, aby si mohlo samo volit, s čím si chce hrát, mohlo je kombinovat a hlavně vědělo, že jsou "jeho". To vaše "nesahat na knížky" mi připadá trochu smutné - bála bych se, že si to dítě zafixuje, a až bude starší, bude se podvědomě bát vzít do ruky knihu :-). Náš syn byl od miminka obklopený knížkami, manžel i já s nimi pracujeme, takže se u nás s knihami nezachází jako s relikvií, ale jako s každým jiným předmětem. Je fakt, že se v dětských tlapkách spousta knížek zničila, zvlášť ta nejoblíbenější leporela nepřežila několik let intenzivního předčítání, prohlížení, otvírání a převážení, ale dítě je milovalo a naučilo se, že v nudných situacích (v čekárnách u doktorů, při dlouhém cestování) se dá jako rozptýlení vždycky vytáhnout kniha.