Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

mají především tu vlastnost, že si díky jim mohou rodiče vybít zlost. A frustraci z toho, že to neumí řešit jinak. Hrdě se hlásím k takovým rodičům, taky používám (přiměřené) fyzické tresty. Prostě to jinak neumím, a můžu 100x vědět, že to dělám špatně, když vidím, že to jinak neumím, a když se snažím(dle rad psychologů), prostě to zafunguje jednou a víckrát ne.
Ono i ten přiměřený strach z následku má svou roli ve výchově. Bohužel. S někým se prostě nedá domluvit po dobrém. Tisíce let se děti bily a my to teď během jedné generace nevymýtíme.
Důležitá je otázka míry. To se nedá vyřešit v diskusi, to si musí odhadnout každý sám.
Podle zastánců americké výchovy má dítě právo projevit svou osobnost, nesmíme ji omezovat atd. Všichni víme, kam to dospělo.
Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. A to se musí učit i děti.