Přidat názor k článku Jak jsme prohráli boj o židle

Myslím si, že dítě by mělo mít vytyčeny hranice, vědět co smí a co ne. Žiji ve Švédsku a občas mě překvapuje přístup matek zde k výchově svých dětí (samozřejmě že ne všech). Chovají se tak jak píšete, nechávají děti dělat vše, jen na ně zpovzdálí koukají, žádné zákazy, příkazy... V mateřském centru jsem tudíž byla svědkem, jak maminka nechala svoji asi roční holčičku lézt po schodech (maminka seděla asi 3 metry od ní a usmívala se), kdyby kamarádka holčičku nezachytila, slítla by. Nevím jestli by se milá maminka stále usmívala.
Mám 11 měsíční dcerku, ještě nechodí, neustále u ní musím v centru být, jelikož by mi ji ostatní děti, které již chodí zašláply, spadly na ni... jejich maminky se stále usmívají, pijí kávu... Popravdě ten přístup se mi fakt nelíbí, děti neví, že mohou ublížit i jinému dítěti.
Jednoduše, vymezit hranice je myslím důležitě pro další život.
A když mi včera v obchodě začala vyhazovat zboží z regálu, taky jsem jí řekla nesmíš, je fakt, že to byla moje chyla, najela jsem moc blízko, tak se chopila příležitosti :-)) ale kdybych ji neokřikla, myslím, že by to pak dělala s oblibou až by chodila a nebyla připoutaná v kočáru.
Toť můj názor.