Autorce dík! V jejím článku jsem se našla! U všech třech dětí se vidím- ovšem vždycky radši v lepším provedení. Když se chovají jako mé horší já, také se poznám! :o))
O to je radostnější vědět, že někdo další popsal a zdokumentoval stejnou zkušenost....Co se týče "jardy" - že se Vám chce se o něm bavit!
Sama uvažuji od narození našeho benjamínka o tom, že by se u náš našla náruč i postýlka pro nějakého životem zkoušeného človíčka , ne vlastními silami zrozeného... Každého kdo to dokázal obdivuji, možná tiše závidím tu větší rodinu. Jsem ze dvou sourozenců, žádní strejdové a tety z obou stran a tolik miluju velkou rodinu u stolu ..... Právě jen obavy, jak to všechno matky od takhle početných rodin zvládají mě zatím zdržují od pokusu se k nim přidat!
Každopádně přeji autorčině rodině vše dobré a i ty " jardou" záviděné penízky.Vím, že jsou potřeba. Myslím, že i kdyby to bylo opravdu hodně, péče o takhle velkou rodinu si ohodnocení zaslouží!
Předchozí