Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Docela mě překvapil poměrně negativní pohled na "Vojtovku".Ale naprosto chápu.Je fakt, že prožitky matky a dítěte při cvičení jsou...když vzpomenu na své cvičení s mladším synem,otřesné.Nerada na tu dobu vzpomínám.Plakal malý i já.Syn byl ve třetím měsíci silně hypotonický,na což jsem si rehabilitaci musela sama(!) vyžádat.
Nemohu,ale potvrdit,že děti jsou plačtivé kvůli cvičení (pochopitelně beru v potaz individuální prožitky a reakce;-)).Můj syn byl plačtivý spíš v období šestinedělí a pak cvičení-necvičení,usmíval se jako měsíček (jasně, že u cvičení plakal). Spíš jsme časem s manželem získali dojem, že díky cvičení a nepohodlí je z něj zdravě průbojný jedinec.Překonané nesnáze,jakoby jej posílily.
Sama jsem chtěla mockrát cvičení pustit k vodě,ale pořád jsem měla před očima o dost starší kamarádku,jejíž starší syn měl po porodu hodně vážné motorické komplikace.Popisovala mi,jak chodila na rehabilitaci a pokávala tam podobně nešťastné mámy.Jejímu synovi je dnes skoro 20 let a je to mimořádně chytrý a úspěšný kluk.Nepoznaly byste,že někdy musel rehabilitovat.To mě u cvičení udrželo a jsem ráda.
Přeju všem co musí cvičit hodně trpělivosti, pevných nervů a brzké ukončení terapie!!! J.