Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Takže já se také podělím o svůj zážitek.Porodnici jsem měla samozřejmě předem vybranou,protože jsem z okolí Ústí nad Labem tak to bylo jásné.Předpokládaný termín porodu jsem měla 3.9.2005,ale poslíčky jsem měla už někdy ke konci července tak jsem předpokládala že porod proběhne dříve.Bylo 8.8.a já jsem ráno hodně špinila ,okamžitě jsem jela do porodnice ,na ambulanci mi změřily ozvy a zjistili že jsou nějaké nepravidelné ,doktorka mě prohlídla a řekla že se otvírám a že mě musí kvůli ozvám příjmout na rizikovku nic jiného mi nevysvětliala ,celá vykulená jsem se zbalila a šla si lehnout na pokoj ,až sestra mi vysvětliala co to může pro mého malého znamenat.Začli mi velice nepravidlené kontrakce s tím že při vizitě jsem vždy hlásila že mě bolí v kříži a že už mám bolesti a ono mi vždy odpověděli že v těhotenství záda bolí a že to je normální ale já jsem tvrdila že už mám kotrakce ,ale nikdo na to nebral zřetel,ani mi nezměřili kontrakce přístrojem a druhý den mě pustili.Pocelou tu dobu co jsem byla doma jsem měla bolesti jednou po desetiminutách pak po pěti a pak po dvou a tak různě skoro vůbec jsem nespala.Ve čtvrtek 11.8. v noci mi praskla voda ,samozřejmě mě manžel odvezl do porodnice.Při příjmu mi řekla sestra že musím počkat na chodbě že prý nemají volné skřínky a že maj hrozný fofr,respektovala jsem jí a čekala.Potom mě vyzvala dovnitř,vyšetřil mě velmi příjemný doktor,a vyprázdnění a jiné proběhlo velmi vpohodě.Pak jsem si ¨šla lehnout na pokoj a to jsem začla být trochu zmatená ,jedna sestra řekla že musím chodit ,druhá sestra že musím odpočívat a že bude trvat 24 hod.než mi začnou vyvolávata porod.Noc byla hrozná kontrakce se stále stupňovali a sestra mi řekla že musím skusit usnout,ale to bohužel bůbec nešlo,sestry mě stále chodili kontrolovat a natáčeli mi ozvy což jsem velice ocenila ,ale odpočinout mě nenechali už silné bolesti.V noci ke mě přišla sestra a ptala se kdy mě naposledy vyšetřovala doktor,řekla jsem že v sedum ráno a ona řekla že mi to nevěří že se prý půjde zeptat ,přišla s tím že prý mám pravdu ,ale já jsem byla z ní pěkně zmatená ,říkala jsem si co si myslí ,že jsem snad malej fracek co jí lže.Ráno přebrala po ní směnu velmi příjemná porodní asistentka ,která se o mě starala až do poslední chvíle byla perfektní ochotná,velice citlivá a při vyšetření jsem ani necítila že do mě šáhla.V sedum ráno jsem mohla zavolat svého manžela a přešla jsem na porodní sál.Píchli mi první dávku oxytocinu a PA řekla že jsem otevřená na 2 cm kdybych žila ve středověku tak bych rodila snad týden naštěstí existuje oxytocin,Bolesti byli vetší a větší a dalo by se říci že jsem mezi něma neměla žádný časový rozestupy.Můj partner mě maximálně podporoval,po celou dobu jsem byla natašená na monitor ,když mi bolesti přišli nesnesitelné tak jsem poprosila PA jestli můžu jít do sprchy ,pustila mě asi tak na deset minut,Sprcha pro mě byla velice uvolňující a kdybych mohla klidně bych tam byla po celou dobu ,ale nemohla jsem protože museli hlídat ozvy mého malého.Po 5 hodinách nesnesitelných bolesti jsem poprosila PA jestli by mi mohla dát nějaké analgetikum ,že už to snad nevydržím ,snažila jsem se bolesti prodýchávat ,ale spíše se mi motala hlava ,PA se zeptala lékaře a píchla mi do žíly látku ,která mě totálně utlumila.později jsem i litovala ,že jsem si to nechala píchnout,připadala jsem si jako nafetovaná a dalo by se říci že další dvě hodiny si vůbec nepamatuji.Po těch dvou hodinách přišel doktor ,prohlédl mě a řekl že prý jsem otevřená na 8 cm a že ještě počkáme jakmile odešel začala jsem mít nucení tlačit,PA mě dala do stabilizované polohy a musela jsem bolesti rozdýchávat,velmi to pomohlo a pak to přešlo,za chvíli mi řekli že už půjdeme na věc ,ale já jsem začla propadat panice,byla jsem vyčepaná a pod vlivem těch analgetik se mi stále zavírali oči ,říkala jsem že to nemohu zvládnout,když přišlo na tlačení tak to mi tedy vůbec nešlo PA říkali že prý tlačim špatně ,vůbec jsem nevěděla jak ,mě připadalo že tlačím do konečníku .ale oni říkali že prý tlačim do hlavy ,řeknu Vám že jsem si připadala jako blbec,najednou přišla nějaká doktorka,vůbec jsem si nejdříve nevšimla že to byla má minulá gynekoložka,pokoušela jsem se tedy dále tlačit a prý opět špatně,pak jsem cítila dole takové řezání (nástřich),přišla ke mě PA a začla mi silně tlačit na břicho bylo to velmi nepříjemné asi na třetí pokus , byl malý venku ,dali mi ho na hruď a byl to nádherný pocit. Narodil se tedy 12.8.2005 ve 36tt měl 2.780 a 48 cm.Pak jsem vytačila placentu a začli mě šít ,a to byl pro mě ten nejhorší zážitek ,doktorka byla velice neohleduplná a když jsem jí prosila ať mi to ještě opíchne ,říkala že si vymyšlím a že to jenom táhá ,ale já cítila každý v pich ,prosila jsem jí několikrát ,ale bohužel.Začla mi vytýkat že prý mám nějakou křechkou sliznici a že si na mě pamatuje že jsem k ní chodila a že prý jsem si nevyzvedla kartu .Nedokázala jsem jí vůbec nic říct a jenom jsem říkala auauauau a ona mě nevnímala a už se s mým manželem hádala že prý nesouhlasí ,aby chodili otcové k porodu že to prý rodičku jenom rozptyluje a to bylo něco pro mého manžela on se sní taky začal hádat a já do toho auauau,ale zbytečně.Prostě komedie ,když mě došila ,tak jsme už konečně mi tři mohli odpočívat,malej spinkal v inkubátoru a já jsem pak taky usnula.Pak mě převezli na pokoj a řekli že šest hodin musim ležet a cokoliv bych potřebovala tak mám zavolat.po 30 min se mi chtělo čurát,tak jsem tedy zavolala,řekla jsem že potřebuji čůrat a setra ať si prý dojdu ,já jsem řekla že jsem po porodu a ona no a co a položila mi to,už ani nevím jak jsem se zvedla z postele ,ale po chodbě jsem se šourala asi deset minut ,bylo mi do breku tak vyčepaná jsem nikdy nebyla,přišla jsem k sesterně a zeptala jsem se kde je sprcha ,sesta na mě vylítla co prý tady dělám že mám ležet vše jsem jí řekla ,ale myslím že mi ani nevěřila a doprovodila mě ochotně do sprchy. Jinak zbytek pobytu na šestinedělí byl docela v pohodě,až na to že jsem pořád brečela jak malá holka ,hormony se ve mě bouřili o sto šest.Sestry na oddělení docela v pohodě .Měla jsem problémy s kojením od začátku jsem měla málo mléka,a dětské sestry byli někdy dost kruté,ale zpětně si říkám že to vlastně byla jenom moje vina protože jsem byla strašně přecilivěla a každá malá narážka na mojí osobu nebo na melého mě rozbrečela.po 6 dnech nás pustili domu a po 14 dnech jsem se musela vrátit do nemocnice na kyretáž,měla jsem v sobě kus placenty po kyretáži doktoři zjistli že se stav nezměnil ,pustili mě domu a zbytek placenty se po 3 týdnech sám vyloučil.Řeknu Vám dámy že do dnešního dne mám z porodu trauma,často mám i noční můry.Trauma nemám z bolesti ale z přístupu nemocničního personálu ,hlavně z té doktorky u porodu,myslím si že si semnou vyřizovala osobní účty,ona mi totož ve 22 letech řekla že nikdy nebudu mít děti,když jsem ve 24 letec otěhotněla tak jsme ještě s moji maminou říkali to by byla sranda kdyby jsi měla u porodu Dr...
a já řekla to by byla ,a to jsem neměla říkat protože ona k mému porodu opravdu přišla jako kdyby jsem si to přivolala,náhoda to tedy byla protože ona ta Dr V ...chodí k porodu už velmi málo.z dalšího porodu mám samozřejmě strach ,ale zase si říkam přežila jsem jeden přežiju i druhý.