Po vašem duelu, který se zdál být skoro vyčerpávající (včetně statistického okénka), by možná nebylo co dodat. Ale mám opět potřebu podpořit názory Sylvie – a také mnohé zde uvedené zážitky z konkrétních porodnic je potvrzují. Samozřejmě, že nemocnice jsou tu od toho, aby lidem pomáhaly (a věřím, že třeba Petr V. a jiní dobří lékaři či zdravotníci se cítí právem dotčeni, pokud někdo naznačuje opak), ale:
- se ženou je v souvislosti s porodem skutečně často jednáno jako s nesvéprávnou a nemyslící bytostí (což je nejen urážlivé a ponižující, ale takové zacházení jí i znemožňuje se na procesu porodu aktivněji podílet /nucená poloha na zádech, neprodiskutované rychlé zásahy, které nemusí být nutné ani vhodné....)
- s tím souvisí to, že se tak rodička snadno stává objektem manipulace („strašení“ co vše by se mohlo stát dítěti nebo jí, pokud se nepodvolí tomu či onomu... apod.)
- porody doma jsou alternativou pro ty, kterým naprosto nevyhovuje péče v porodnicích, jaké se jim dostalo nebo o níž slyšeli. Jak psala již Ed ve svém článku o rození v Anglii – PORODŮ DOMA ČI PORODNÍCH DOMŮ UBYLO, JAKMILE SE ZLEPŠILA PÉČE V PORODNICÍCH (teď nemám na mysli superdrahé vybavení, ale přístup personálu k člověku jako sobě rovné bytosti a ne kusu na běžícím páse; dále přístupnost myšlence co nejpřirozenějšího porodu.
Nešlo by to u nás také tak nějak??? (Srovnávala jsem si včera kupříkladu zážitky rodičů z malé porodnice ve Vrchlabí a z velké v Liberci – setsakra se to lišilo! – viz rubrika o porodnicích zde na Rodině.)
A stejně – i když se porodnice zlepší, zbyde určité malé procento žen, které doma prostě rodit budou. Proč tomu tedy ta jasná pravidla nedat a nepomoci snížit rizika – neumožnit jim přítomnost dnes téměř „vyhynulého druhu“ - kvalifikované porodní asistentky??
k.
Předchozí