Já si také myslím, že dýchání bývá přeceňované. Absolvovala jsem předporodní kurzy a dýchání se ani neučilo, spoléhalo se na jinou instituci, kterou jsem ovšem nenavštěvovala. Při porodu jsem bolest rozdýchávala, hluboký nádech a pomalý výdech, a bylo to v pohodě. Ptala jsem se asistentky, jak bych měla dýchat a ona mi odpověděla, že přirozeně, což jsem dělala intuitivně. A tohle dýchání jsem si držela skoro celou dobu porodu, až už na mě potom asistentka houkla, že mám dýchat jako pejsek. A vzpomínám si, že tělo se po změně dýchání na povel vzepřelo,, nemohla jsem popadnout dech. Už bych to neudělala. Počkala bych si, až bych se na změnu cítíla sama. A při pejskovském dýchání jsem automaticky vydávala zvuky, ne křik, ale hrdelní zvuky, které mi ohromně pomáhaly. Já jsem zastáncem přirozeného a intuitivního dýchání. U mě to fungovalo. A přiznám se, že si nedovedu představit, že budu při koncentraci na porod myslet ještě na různé druhy dýchání vhodné pro různé situace. Maminy, držte se, a určitě nezapomeňte dýchat!!! :-)) Hezké svátky, Alča
Předchozí