Přidat názor k článku Odvrácená tvář poslušnosti

Myslím, že nejsi sama. Sama mám také problém se občas krotit při konfliktu, ale každopádně já zastávám ještě jeden "zajímavý" názor, kterým si své výbuchy - hlavně v práci omlouvám: "ze dvou stejně dobrých názorů je vždy navrch ten hlasitější"!!!, už jsem se stačila přesvědčit, že občas to tak opravdu funguje. A pak, cholerici se lépe dožádají svých práv, pokud je jejich výbušnost "v normě" nijak bych to v práci a na úřadě (tam to zvlášť funguje) neřešila. Horší je to v osobním životě, ale naštěstí právě díky tomu, že můj otec je přesně také ten cholerický typ, jsem se naučila ovládat a komunikovat úplně jinak. Věř, že dokážu být ohromně asertivní při jednání, ale zbytečně moc se ovládat je trošku jako ubíjet sama sebe.
Jinak souhlasím s příspěvkem, který tvrdil, že dobré je poslouchat s rozumem, ale také ho u toho používat.
Děti můžeme v mnohém rozvíjet a to jak v kladném tak v záporném slova smyslu, ale pokud je více "poslušné" není třeba ho nutit do "neposlušnosti", stačí rozvíjet samostatnou komunikaci a i když nebudou výrazní, budou si umět říci o cokoliv. Mohlo by to začít třeba tím, že se naučí vyjadřovat názor v rodině a my ho budeme respektovat a probírat, nikoliv jen poslouchat, ale brát to jako další opravdový názor.