Přidat názor k článku Odvrácená tvář poslušnosti

Já měla taky takovou výchovu, být hodná a poslušná bylo to důležité. Ke svým synům se chovám jinak, respektuji jejich názory a snažím se diskutovat, když se mi něco nelíbí, nebo naopak se něco nelíbí jim, tak se snažím, aby svůj názor řekli, ale taky si nejsem jistá jestli je to úplně dobře. Můj pubertální syn (16) řekl do očí profesorovi, že je kretén (promiňte ten výraz) dokonce mu to řekl ještě jednou před ředitelkou, aby profesora utvrdil, že se za svůj "názor" dokáže postavit. Do tohoto incidentu ho dávali všude za vzor, vše si vždy vyřídil sám, třídní ho chválila, že už v jeho věku má vše v hlavě srovnané, spolužáci při tajné volbě největší osobnosti třídy zvolili právě jeho a najednou prásk. Do dnešního dne mu nevysvětlím, že i když má pravdu, tak nemůže jednat s určitými lidmi na stejné úrovni (vzhledem k jeho věku a postavení).
Druhý syn je neposeda, neposlucha a nevím co nás s ním ještě čeká je mu 7let a zatím to jde.
Proto otevřeně říkám, že opravdu nevím a nechci hodnotit jaká výchova je ta nejlepší. Snažím se jak umím a doufám, že se ve svém přístupu nemýlím.