Přidat názor k článku Odvrácená tvář poslušnosti

Poslušnost neposlušnost, já se zase přikláním na stranu komunikace.

Postupovala bych určitě jinak. Spojila bych se s učitelkou a řekla bych jí pravdu. Trochu bych se „jakoby“ zastyděla, že jsem dceři pomáhala, že jsme si udělali takovou tvůrčí náladu a že básničku jsme vymyslely spolu. Řekla bych jí, že se mi nejedná o tu pětku – ve skutečnosti to opravdu nevymyslela dcera – ale že jenom chci, aby věděla, jak to bylo. Tento postup není proboha žádné "vyvolávání konfliktů", ale normální komunikace. Dceři bych pak řekla, že jsme si to s paní učitelkou vyjasnili a že paní učitelka ví, jak to bylo. Jájino řešení situace mi připadá úplně hrozné.

A jinak, Pavlo, nechápu, proč by si absolvent nemohl požádat o takové peníze, na jaké se cítí? Co je na tom nenormálního? Personalista ho může s úsměvem „nepřijmout“ a absolvent může jít o dům dál. To je snad princip svobodného rozhodování. Nebo né?