Přidat názor k článku Odvrácená tvář poslušnosti

Myslím, že to je právě to umění, řešit konflikty v klidu a bez těch scén. Taky mě v dětství a v dospívání k tomu moc doma nevedli. Buď jsem byla zticha a nebo jsem se vzbouřila a udělala scénku. A v tom to není. Člověk se to potom musí učit v dospělosti a sám a chvilku to trvá než se s tím sžije a než k tomu začně vést i svoje děti. První krok pro samouka je, že si nenechá už všechno líbit a ozve se, většinou to není moc konstruktivní a je to ta scéna, ale i to je pro něho malé vítězství. Dalším krokem je to, aby se to obešlo bez těch emocí a uměl si prosadit svůj názor v klidu a bez výčitek svědomí.
A proto si myslím, že vést děti k poslušnosti je dobré jen do určité míry. Spíš bych to viděla na určitou slušnost a zdravé sebevědomí.