Přidat názor k článku Deset věcí, po kterých se vám bude u vašich batolat jednou nejvíce stýskat

článek o stýskání po batolecím věku se mě asi netýká a týkat nebude.U první dcerky se mi po tom stýská,a její batolení si vybavuji s láskou.Druhá dcerka (satan je slabé slovo)u té se mi po batolecím věku stýskat nebude.Po 10m co je na světě jsme se s ní nikdo z rodiny nedokázal zžít.Nemá žádný režim a nedokážeme ho nastolit.Celý den leze za mnou a jakmile se zastavím už na mě vysí a ječí,i teď když se dím u pc stojí u mě a vyvádí,ale ona vyvádí neustále i když jí chovám,nelíbí s ejí na zemi,v náručí ani v chodítku,které jsem už ze zoufalství koupila.Přez den spí jen jednou a to maximálně 1hodinu a to jásám jak dlouho spala,ale kdyby alespoň spala v noci,usne kolem 20.00 ve 23.00 už se budí a šíleně vyvádí takhle vydrží i do 1,30,pak usne, kolem 2,00ráno baští a pak se budí kolem 5,00 ale mezi tím několikrát fňuká.Už by s tím mohla přestat.Neustále od jejího narození poslouchám povzbuzující věty"počkej po šestinedělí se to uklidní,následovalo:počkej po třech měsích už to bude dobrý,dále:do půl roku pak už to bude fakt dobrý....no a teď teda čekám na ten první rok co jsem slyšela....čekáme na něj všichni jako na boží smilování a doufáme,že už přestane s tím nekonečním jekotem a vztekáním se.Starší dcerka všude říká jak svou sestřičku nenávidí,jak jí nenechá spát,nenechá hrát si a že jí to řvaní už leze na nervy.Už jí ani neříká hezká slovíčka,když už na ní mluví tak je věty tipu:běž pryč uřvanec,už neřvy.Asi bych to neměla říkat,ale jedno malé mimi dokázalo totálně rozvrátit celou naší rodinu,dcera utíká k babičce,manžel kdykoliv může tak také odchází a já jsem už totálně na dně.Prošli jsme vyšetřením jestli je zdravá a nic jí nebolí a všechno je ok.Víte co je strašné?že můj manžel absolutně doposud klidný člověk prohlásil:že se nediví lidem se slabší psychikou co mají doma takové dítě,že mu ublíží!!!!Vyřvávací metoda u nás nezabírá...doba brečení v postýlce by se měla zkracovat,ale u nás je stále stejná,dcerka rozmazlená rozhodně není,chovali jsme jí ale tak jako se chovají všechny děti,spíš je od mala na zemi a my ležíme vedle ní a povídáme,ukazujem hračky apod.Kdyby náhodou někdo znal radu tak sem s ní,jinak než jí bude ten první rok tak buď skončím na psychiatrii nebo s provazem na půdě.