Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Miminko zatím bohužel nemám, ale můžu přispět se s vou troškou do mlýna z osobní zkušenosti dospělého.

Mám problémy s krční páteří a dostala jsem se na rehabilitační středisko, aby mě to "rozmasírovali". Výsledek byl ten, že jsem mimo jiné složila jedné sestřičce, co se to učila, jako pokusný králíček. Nemyslím to negativně, byal to docela zajímavá zkušenost.

Mimo jiné si na mě trénovala i "vojtu". Musím říct, že tuhle část cvičení jsem neměla moc ráda. Měla jsem pocity, že se děje něco divného, něco, čemu nerozumím. Prostě moje psychika nenesla nijak zvlášť trpělivě a pohodově skutečnost, že mě najednou nějak divně tepá v bříšku a podobně.

Jsem ale vcelku zdravý člověk, na druhou stranu se za tuhle metodu přimlouvám. Pracuje s vrozenými reflexy a u dětí (a nejen u dětí), co nemají úplně v pořádku neurosystém, může hodně pomoci. Mám příbuznou, která se po zástavě srdce s těžkým poškozením mozku v téměř třiceti letech vrací do života a učí se téměř všechno znovu. Jednou z metod je vojtova metoda a věřte mi, když se člověk z komatu vrací k normálnímu životu, učí se, jak vůbec zvednout nebo uvolnit ruku, není to žádná legrace. Bolí to, není to příjemné. Ale protože není skoro na čem stavět, zaplať pánbu za vrozené reflexy a za metodu, která je využívá. A když dokáže pomoci dospělému stát se ZNOVU z bezmocného miminka samostatným (doufám jednou) dospělým, co to asi dokáže s miminky, která vlastně mají třeba jen vývojové opoždění. Já vím, že je to vaše miminko to nejdražší, co máte, ale... koneckonců který houslový virtuos miloval v dětství své hodiny, když si jiné děti hrály? Troufám, že jich moc nebude...