Přidat názor k článku Trocha smutku

Je to tři roky, co jsme prožili něco podobného. Měla jsem už v té době dvě děti a třetí jsme si moc přáli. Nebudu popisovat všechny detaily, ty nejsou až tak důležité. Jen Ti chci říct, že je normální prožívat velký smutek - protože ti umřelo dítě. Řada lidí to nechápe a mají pocit, že za pár týdnů by měla být ženu už "v pohodě". Já jsem rok po kyretáži znovu prožívala velký smutek (to už jsem byla těhotná s naším nejmladším). Když jsme byli loni v létě na dovolené s přáteli, byl náš nejmladší 4 měsíční a mne přepadl smutek z toho, že naše dítě (kdyby se bývalo narodilo), by tam už běhalo... Také mne překvapilo, že když se náš nejmladší narodil, trvalo mi velmi dlouho, než jsem ho vnitřně plně přijala, a to byl přitom vymodlený - nemohla jsem se zbavit pocitu, že "by tu nebyl, kdyby...". Narozdíl od dvou prních dětí, kdy jsem si kojení užívala, jsem ho sice kojila, ale hrozně mi to vadilo. Takže pak se přidaly pocity viny, že ho asi enmám dost ráda... Možná proto je na mě těď nejvíc fixovaný ze všech tří dětí. Asi tak kolem 9. měsíce jeho života se to přehouplo a pak jsem naopak nechtěla s kojením přestat : ) Takhle bych mohla pokračovat. To jsou prostě nepředvídatelné situace, kdy tě to dožene. Takže já na "čas věše zahojí" nevěřím. Čas pomůže vše přijmout tak, jak to je, přejde ta bezprostřední intenzivní bolest, ale moje dítě (říkat mu nějak jinak, jako třeba zárodek a podobně, stejně nepomůže) mi bude vždy chybět a to tvoje zase tobě. Těším se, že se jednou setkáme v nebi.
Nejvíc mne v těchto souvislostech vadily komentáře dobře to mínících doktorů - "však jste zdravá, ještě můžete mít dětí..." Kdyby mé třetí dítě přejelo auto, tak by mi takový pitomosti nikdo neříkal... Navíc u mne bylo všechno komplikované tím, že se vzápětí objevila možnost, že onemocním rakovinou a čekaly mne měsíce opakovaných krevních testů - tím jsem se jen tak bílých plášťů nezbavila...
Moje dvě nejstarší děti o miminku, o které jsme přišly věděly - podle mne to je lepší, než když je v rodině nevyslovené tabu. Děti stejně vycítí, že něco není v pořádku. Potřebují vědět, že to není jejich vina, že je maminka smutná. Náš nejmladší se to taky jednou dozví. Jeho jméno znamená Bůh dal - často říkám, že je můj dáreček od Pána Boha a opravdu je pro mě velkým požehnáním.
Přeji Ti, aby Tě Pán Bůh potěšoval a dával Ti sílu vybrečet slzy a neštosovat nic v sobě. Ať Ti dává do srdce naději do budoucnosti i ve chvílích, kdy Ti připadá, že žádná budoucnost už neexistuje.