Přidat názor k článku Trocha smutku

Tvůj článek je opravdu velmi citově napsaný a krásný, i když je tak strašně moc smutný. Přeju vám, ať bolest co nejdřív pomine a zůstanou jen vzpomínky na nenarozené miminko, a ještě víc přeju, ať se brzičko dočkáte miminka ve své náruči.

Zažila jsem takovou bolest letos v dubnu, ale bylo to velmi záhy, po potvrzení těhu z krevních testů. Přesto jsem proplakala spoustu nocí a dlouho si odmítala pravdu připustit - nechávala jsem si naději, nešla k lékaři i přes mé tušení a strávila tak dlouhé dny v zoufalé naději... K samovolnému potratu tehdy stačila hodina krvácení.
V červenci jsem otěhotněla znovu a moc se bála, aby bylo vše v pořádku. Přesto krvácení přišlo znovu, bylo to už po ultrazvukovém potvrzení těhu a zrovna v době, kdy jsem se začala konečně radovat. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že opravdu krvácím...Jako bych se dívala na jinou osobu. Pak jsem propukla v hrozný pláč, přidaly se menstruační křeče a já v zoufalství nahlas křičela, ať přestanou! Prosila jsem miminko, aby to zvládlo a boha, aby mi nebral naše děťátko. Po celém dni už jsem nemohla, sice jsem přestala krvácet a křeče přešly, ale ta nejistota byla strašná a já jsem věděla, že tentokrát chci znát ortel hned, tak jsem jela večer s manželem do nemocnice. Dopadlo to dobře a teď mě kope miminko v bříšku.
Ale ty pocity, které žena prožívá, se dají velmi těžko popsat, tobě se to Bellanko podařilo a oslovila jsi nás, přeji ti ještě jednou, ať se co nejdříve radujete tak jako já.