To je moc smutný příběh, je mi to moc líto. Útěchou snad může být, že to je něco, co člověk nemůže absolutně ovlivnit, takže nemá cenu se v tom "plácat". Jenom by mě zajímalo, jak je to s tím tušením "něco není v pořádku". Sama jsem měla naprosto bezproblémové těhotenství, se šťastným koncem - zdravým dítětem. Přesto jsem od začátku pochybovala, že to tak dopadne. V některých příspěvcích jsem četla, že pisatelky měly "tušení", že něco není dobře, ale já měla celou dobu taky takové tušení, a vše bylo bohudík OK...Nevím, ale asi je nás takových víc, které se bojíme a třeba výbavičku pořizujeme až ke konci těhotenství.
Předchozí