Milá Ráchel, Bellana napsala hezký článek o samotě a prázdnotě po samovolném potratu(zažila jsem v roce 1997), ovšem důsledně hovoří o plodu a celkově to pojímá tak, jak to je.Tys napsala, že jsi zažila něco podobného a potom jsi to přirovnala ke smrti dítěte, při nejlepší vůli pochopit citlivější duši, si myslím, že jsi tak mimo, že mě z toho mrazí.
Zárodek života, navzdory našim vírám a chuti k mateřsví, je prostě představa, touha, abstraktum, ale dítě je dítě, PROBOHA.
Nic proti tobě, ale už o tom nechci psát, zvlášť dneska ne.
Předchozí