Přidat názor k článku Trocha smutku

Kdy je horší ztratit dítě-v prvním trimestru, kdy začíná naděje?
V půlce těhotenství, kdy už kope, vidíme ho na ultrazvuku...?
Nebo těsně po narození, kdy už by mohlo žít, kdy jsme ho už poznali, dali jméno, nachystali výbavičku?
VŽDYCKY je to nesdělitelně hrozné.
Maminka, co přijde o tříleté dítě, si může myslet, že to má těžší, než maminka, jíž dítě zemře při porodu. A naopak, co by ta druhá dala za tři roky života se svým dítkem...
Toto nelze posuzovat. Každá ztráta dítěte je pro matku taková, že ji nikdo nepochopí. Je v tom sama, a všechna slova jsou JEN slova. Tak zoufale málo oproti tomu, co ztratily!
Nemůžeme to vůbec srovnat. Je to natolik citlivé téma, a žádná nemůžeme posoudit, jak se cítí ta druhá, že nevím co tu řešíme.
Pro ženu neexistuje větší hrůza, než přijít o dítě.
Vůbec nechápu, jak to dříve mohly ženy přežít i několikrát za život. Vždyť bylo běžné, že z devíti dětí přežilo třeba jen pět!!! Copak to tenkrát bolelo méně? Vysvětlí mi to někdo? Byli tenkrát lidé méně citliví?