Přidat názor k článku Trocha smutku

je mi moc líto, jak jsi dopadla. Moc na tebe myslím a asi vím, jak hrozně ti je. Mě totéž potkalo v květnu, kdy jsem skončila v nemocnici s podezřením na mimoděložní. Po 10 dnech, kdy jsem každé druhé ráno po odběrech čekala, že půjdu na sál, se ukázal malinký plod se srdíčkem, tak mě šťastnou pustili domů s tím, že za týden mám přijet do CARu na kontrolu. A to už srdíčko nebilo a já se ubrečená vracela do nemocnice, kde následovala okamžitá revize. Několik týdnů potom patřilo k nejhorším, co jsem kdy zažila. Já i manžel jsme se tiše trápili a nedokázali o tom spolu promluvit. Nakonec jsem kdesi na netu vyčetla, že bychom se měli s tím maličkým, co mohlo být naším milovaným děťátkem, rozloučit. Tak jsme mu na památku zasadili bílou růžičku a při písničce Everybody Hurts od R.E.M. jsme si poplakali v náručí... Můžu říct, že nám to oběma skutečně pomohlo a dnes už jsem v 11. týdnu. Doufáme, že tentokrát to vyjde a v červenci bude mít naše dcerka sourozence.
Bellanko, hladím tě aspoň myšlenkou a přeju ti, aby tě ztráta brzo přebolela a mohla ses co nejdřív potěšit novou a splněnou nadějí:-)
Ahoj Jana.