Přidat názor k článku Trocha smutku

Ahoj Bell, mám moc ráda tvoje články, na rozdíl od jiných tady mají hlavu a patu a taky smysl. Je mi moc líto, co tě potkalo, nechci aby co píšu znělo drsně, příroda je nekompromisní a do dalšího života vybere jen ty nejsilnější (i když i ti nejsilnější kolikrát nejsou dost silní). To, co jsi prožila je smutné, ale je to varianta ze špatných ta lepší. Asi nemusím rozvádět, jsi chytrá holka. Sleduju tvoje články od začátku a obdivuji tvoji sílu a přístup k věcem ať překvapivých, tak negativních, fakt klobouk dolů. Já se po prvním porodu zabejčila, že to je stopro moje první a jediné dítě (předčasný, velmi komplikovaný porod, iknubátor, nemožnost kojení, týdny v Motole na neurologii na podezření epilepsie...). Když jsem si v synových čtyřech letech ale rozhodla, že BUDU MÍT DRUHÉ DÍTĚ, ejhle, objevily se problémy s mým čípkem, jedna konizace, za chvilku další konizace s prognozou karcinomu a hrozí odebrání dělohy.... nastupuji do CAR a snad mi pomůžou mít ještě dítě, i když určitě už ne přirozeně, mám asi půl roku, možná rok šancí. Jen ti tímhle krátkým příběhem chci říct, že jsou i bolestivější příběhy a horší budoucí prognozy. Ty jsi mladá silná a zdravá ženská, využiješ brzy všechno k možnostem mít další děti. Přeju ti hodně úspěchů a těším se za pár měsíců na další tvoje články o těhotenství a pokrocích agátky. Držím všechny palce co mám....