Je to o lidech jako všude jinde. Naše Liberecká nemocnice je sice celkem moderní, s dobrými moderními přístroji, ale ti lékaři a sestry jsou studené čumáky.....ne všechny, to bych křivdila, ale těch neochotných, studených, neosobních, někdy i arogantních - těch je tam tak moc.....Nejhorší je, že je to u nás už tradice...a protože moje kamarádka spolužačka tam nastoupila jako lékařka a chtěla se k pacientům na onom oddělení chovat vlídnějí než bylo zaběhnuté - neobstála....během dvou měsíců musela odejít, protože nezapadla do kolektivu. Nevydržela by tam.
Porodnice by přitom mohla být opravdu veselé a šťastné místo....vždyť se zde rodí nový život...lidé jsou šťatsní a dítě by mělo přijít do laskavého prostředí a mělo by být náležitě přivítáno....podobně, jako se drží určitá pieta při pohřbech...a zrození - to je zázrak!!! Jenže pokud se to všechno bere jak na běžícícm pásu..pak není na emoce čas...nálada..chybí empatie, pochopení....
Vůbec není jedno, kam se dítě narodí, do jakého prostředí....jasně se ví, že v podvědomí si tento okamžik neseme celý život.
Můj nejmladší synek se nakonec ve zdraví narodil jen díky přivolanému známému - doktorka, která nás rodila předtím, na nás s manželem nakonec přestala i mluvit a chodila pouze kontrolovat monitor.....beze slova....provinila jsem se totiž tím, že jsem jí prosila, aby s tím něco udělali, že to není v pořádku, že mám již 4. dítě a poznám to. Nakonec se malý narodil císařem....a bylo to za minutu dvanáct, byli jsme oba oteklí, se zánětem, synek byl tak vklíněn v porodních cestách, že ho nemohli ani vyndat ven....a oba jsme byli od dalšího dne na ATB: Ani slůvko omluvy jsem neslyšela....
A bohužel jsou další oddělení v nemocnici, s kterými máme moc špatnou zkušenost. Je to moc smutné, že lékaře a sestry nedělají lidé, kteří to cítí jako poslání - mělo by to tak být....
Předchozí