Přidat názor k článku Trocha smutku

Bell, moc držím palečky, aby se rána na Tvé duši brzy zahojila - nejlepším lékem je opravdu zdravé mimčo. Vím o čem mluvím. Já jsem své první mimi spontánně potratila před 2,5lety v 17.týdnu 5dní před svatbou - bylo to kruté (vše se odehrálo doma pár hodin po lékařském vyšetření, kde bylo údajně vše v pořádku i přes mé krvácení), ale díky manželovi jsem vše zvládla a oba jsme doufali, že další těhotenství bude v pořádku. Bohužel tentokrát skončilo opět spontánně ve 14.týdnu a já už jsem přestávala věřit. Po všech vyšetřeních, zákrocích a podpůrné léčbě jsem třetí těhotenství prožila v nejistotě a s nervama na pochodu a jen v koutku duše se těšila z prvních pohybů mrňouska a z každého dalšího úspěšně dokončeného týdne. Podvědomý strach, že se zas něco pokazí, zmizel až den před termínem plánovaného porodu, kdy se nám narodil zdravý syn. Nyní je mu 5 měsíců a já jsem všechny špatné a smutné vzpomínky zasunula do pozadí. Jsem šťastná, že se nám to podařilo i přes všechny překážky, které nám život nastražil (manžel je 5let po leukémii). Proto všem maminám, které si prožily něco podobného radím, aby po prvním nezdaru neházely flintu do žita a zkoušely osud tak dlouho, dokud se to nepodaří. (Moje známá je nyní po pěti potratech těsně před porodem a zatím je vše v nejlepším pořádku). Všem Vám přeji mnoho štěstí a to nejen v novém roce!!!