Přidat názor k článku Dvoujazyčná výchova

Clanek dodava inspiraci a chut se nevzdavat, ale v kazdodennim zivote je to nekdy nepouzitelne. Ja Ceska,mluvim s nasi dcerkou - za mesic dva roky - vyhradne cesky, manzel vyhradne nemecky. Zpocatku mu to vadilo, a to kdyz mala jeste nic nerikala a on mi pak nerozumnel co rikam. Nyni m.ala uz povida na stejne urovni obouma jazyky, se mnou automaticky cesky a na manzela mluvi nemecky. Kdyz mi mala rekne neco nemecky, delam, ze tomu nerozumim, nebo to zopakuji cesky. To se stava ale vetsinou jenom v pripadech, kdy urcite slovicko v jinem jazyce nezna, tak ho vyjadri jen tak jak se ho naucila. Kdyz manzel ceskemu slovicku nerozumi, prelozim mu to. Takze jazyky oddelujeme, ale tezsi je to napr. pri hovoru se sousedy ci okolim. Kdyz neco male rikaji, ona se stydi, neodpovida, tak ji to napovim vetsinou nemecky, aby ti sousedi ci okoli rozumneli. Tak nevim, jak to jinak resit. To jsou tedy spise vyjimecne situace a nestavaji se denne. Anebo v nasi skupince deti, co se pravidelne stykame s jinymi nemeckymi maminami s detmi. Kdyz si deti hraji, mala mi neco rika cesky, mam ji odpovedet take cesky, nebo nemecky, aby i ostatni deti rozumneli?
U nas pripada jeste treti jazyk - arabstina - manzeluv rodny jazyk- on ma dva - nemcinu a arabstinu. Manzel to ale chce nechat na pozdeji, nechce ji v tom delat gulas.

Mate nejake rady?