Přidat názor k článku Trocha smutku

Já tedy s tím, že vše přebolí a čas vše vyléčí nesouhlasím. V roce 2000 jsem neplánovaně otěhotněla, ale byla jsem strašně šťastná, že se to stalo. Miminko nás ale opustilo (spontánní potrat, nemusela jsem ani na revizi) a od té doby se mi otěhotněnt nepodařilo. Nevím, zda bych na to nenarozené mimi myslela méně, ale tím, že po "něm" žádné další dítě nepřišlo, tak pořád vím, kdy by se cca narodilo, kolik by mu bylo, že by letos asi pod stromek dostalo školní tašku a v lednu by šlo k zápisu....
Rok 2000 měl být podle horoskopu pro mne rokem velmi šťastným, bohužel mi zemřel synovec, švagrová potratila, já jsem potratila, teta zemřela. Naštěstí sestra, která byla také těhule, donosila svoje dvojčata v pořádku a porodila je ve zdraví. Holky letos dostaly své školní aktovky a v lednu jsou k zípisu....
Jsem přesvědčená, že dítě, které nás opustí - ať již před narozením, nebo po něm - je navždy spojeno s námi a my s ním...
Bellano, drž se!!! Neslibuji ti, že zapomeneš. Jen to trochu přestane TOLIK bolet, šelmy už ti nebudou rvát vnitřnosti, bude je stálá, tupá bolest, malý pocit prázdnoty a stesku po něčem, co mohlo být a nebylo. A případné další dítě asi hodně pomůže.....