Přidat názor k článku Trocha smutku

Stalo se mi presne totez, po deseti letech lecby neplodnosti, chirurgickych zakrocich a mesicich v laznich, jsem byla konecne tehotna, vsichni jasali, ja ale citila, ze je neco spatne, vsichni me uklidnovali, ja jsem sice nevedela, jak se ma citit tehotna, ale neco ve me kricelo, ze ty bolesti nejsou normalni, i kdyz vsichni tvrdi, ze to se jen napinaji vazy a roste bricho. Prestalo rust, prestalo tlouct to male srdicko a moje predtucha se potvrdila, ten zivot ve me umrel a ja se s tim musela vyrovnat... Hlavne s tou beznadeji, ze me nadeje byt mamou se zase zmensily.
Dnes mam po rizikovem tehotenstvi, po nekolika mesicich strachu prolezenych v nemocnici na udrzeni, zdravou dceru, sedi tu vedle me a hraje si s vanocnim zvoneckem..
Za vsechno v zivote necim platime, no a cim vic zaplatime tim vic ziskame. A co je vic, nez byt stastna mama...