Přidat názor k článku Strašlivá noc

Lenelko, moje zkušenost je ta, že:

Můj lékař se mě nikdy neptal, jestli smí provést vyšetření - vždycky jsem na začátku těhotenství dostala informační leták, jaká vyšetření se v daném zařízení (dvě různá zařízení, jeden lékař coby zaměstnanec) kdy podstupují a tak nějak se předpokládalo, že je podstoupím. Rozhodně ta vyšetření na tom letáku nebyla nějak podrobně popsána, jenom název. Bylo na mne, nakolik se zajímám o to, co se se mnou děje a ptám se. S mojím lékařem jsem nikdy neměla problém, ten mě vždy předem informoval, co bude dělat, příp. proč to bude dělat (pokud to nebylo jasné). O krevní testy se ovšem nijak nezajímal, o ty se vždy staraly sestry samy a tam už to bylo případ od případu, ale celkově to spíš bylo tak, že tam, kde dělaly odběry samy, tam předem informovaly, co a proč nabírají, tam, kde odesílaly do laboratoře, tak jenom daly do ruky žádanky bez nějakého bližšího infa. Ale zas tím, že jsem měla předem seznam v ruce, nic mi nebránilo se dohodnout s lékařem, co a jak chci nebo nechci nebo jestli by něco nešlo vyřešit jinak. Každoádně kdyby těhotný byl třeba můj manžel :o))) tak věřím tomu, že on by s lékařem o ničem nedebatil, protože lékařům se přeci neodporuje. Z vyšetření jsem podepisovala souhlas pouze s vyšetřením na HIV, jinak se asi tak nějak předpokládá, že souhlasím.

Ovšem naprosto odstrašující byl můj první porod (12/2000), kdy třeba na sále na otázku, co je v té stříkačce, jejíž obsah se právě do mne chystá PA vpíchnout, se mi dostalo odpovědi ve smyslu, že "to dostává každá" a než PA dořekla, už jsem v sobě měla zabodlou jehlu :o/ A nebyl to ojedinělý případ, bylo to naprosto běžné jednání. Nezapomenutelná je pro mne například nějaká sestra nebo úřednice či kdo to byl, co vybírala peníze za pobyt otce u porodu (už po porodu na oddělení) a zároveň mi dala k podpisu popsaný papír velikosti A4 a ať ho podepíšu. Tak jsem si ho začala číst, načež dotyčná začala nervózně poťukávat dole v rohu, že jako tady to mám podepsat. Odpověděla jsem, že jo, já vidím, ale nejdřív si to chci přečíst, než to podepíšu. Načež na mne začala - no, ne snad přímo křičet, ale hlas zvýšila hezky, že celý den jsem stejně na pokoji, nic nedělám, tak ať jí to TEĎ podepíšu a přečíst si to můžu POTOM, když mě to zajímá :o/