Milá Bell,
už několik článků jsem četla od tebe a musím říct,že jsou mi vždy něčím blízké, chytí za srdíčko,potěší a je v nich i mě blízký humor.
Co popisuješ teď jsem zažila 3x, byla to pro mě vždycky rána,ale rány osudu čas zahojil a máme doma krásného chlapečka kterému je rok a půl.....
Z mojí zkušenosti ti můžu říct, že mi všechno připadalo jako pouhý řeči a útěchy, člověk se s tím musí vyrovnat sám a stejně to zůstane jako jizva na duši, kterou ti bohužel nikdo a nic nesmaže, můžeš jí zasunout jen hluboko do nitra a co jen můžu za sebe dodat : že v tom nejsme samy.
Moc ti držím pěsti ať máš štěstí iveta
Předchozí