Přidat názor k článku Jak se u nás stal zázrak

nechci rozviřovat žádné brojivé diskuze, jak je tu občas zvykem, ale nedá mi to nevyjádřit se.
žádná dobrá rada není univerzální a pro některé rodiny žádná dostupná rada není. tak to prostě je.. možná, kdybysme daly dětem přečíst všecky ty knihy, že by pochopily, jak se mají chovat a konečně by spaly, a my s nima :-))
všichni víme, že "podlehnout" a vzít dítě do postele (pokud ho tam dlouhodobě nechceme) anebo ho nakojit (pokud nejsme odhodlané další dva roky kojit ho jak čerstvé nemluvně) je prostě fatální chyba, ale jenom ten, kdo se nedostal na hranici svých sil a na okraj vlastního šílenství dokáže radit - nedělejte to za žádnou cenu.

já mám šestnáctiměsíčního chlapečka, pokud ho kojím (v noci) jenom co dvě hodiny a mezi kojením se probudí jenom jednou a zbytek času spím, vedle něho v naší posteli, považuju to za úžasnou a hromadu-odpočinku-dárnou noc. kromě pevného objetí a déletrvajícího pláče jsem zkusila všecko, mates evidentně nic z toho nepovažuje za pozornosti-(a spánku)-hodné..

no, můžu jenom dodat povzbuzení - v půl roce a po dvanácti měsících jsem si psala žádost o umístění do bohnic, moje tělo odmítalo fungovat a mozek se jenom vezl, ale kupodivu ještě žiju, doma, bez trvalého dozoru :-))

spaní a dětem zdar :-)