Přidat názor k článku Jak se u nás stal zázrak

No uplne presne jako kdybych to psala ja. Mam taky sestimesicni dceru, svazat ji pevne rucicky nebo nozicky to neexistovalo uz od narozeni, proste zacala jecet a velkym usilim rvala ruce ven. I diky me lenosti vstavat, sednout si do obyvaku a kojit jsem se naucila Kathy kojit v posteli a obe jsme vzdy u toho usnuly, tudiz ji mam v posteli take. Kdyz se probudi vzdy jen zahuhla, neplace, prisaje se a spime dal. Jen vecer usina sama ve sve postylce a kupodivu bez protestu a kdyz se probudi behem noci,coz je dost casto nedela mi to zadny problem a rano se citim jako rybicka,kdyz me to jeji buzeni nestoji zadne vstavani a kojeni v nejake jine mistnosti v sede. Take si rikam,ze snad casem bude spat dele a ani nebude treba ji k nam do postele presouvat. Zatim mi to maximalne vyhovuje akorat manzel si cas od casu stezuje,ze se roztahujeme. Myslim si,ze by,ale nemenil za noci,kdy by se ani nevyspal do prace. Dalsi vec je ta,ze tu blizkost meho ditete nesmirne miluji, uzivam si to a verim, ze jsou to pro me nezapomenutelne chvilky. Moje maminka mi samozrejme take neustale rika, jaky bic jsem si na sebe upletla,ale ja si myslim,ze kazdy ma delat veci, jak mu vyhovuji a jak to citi. Proto neodsuzuji zadne metody,ktere kdo aplikuje.